Diverzita invazních druhů hub a oomycetů
Problematika nepůvodních druhů hub a oomycet je celosvětově stále málo prozkoumanou vědeckou oblastí a většina dostupných údajů se vztahuje k původcům chorob rostlin. Nepůvodní druhy hub (a houbových patogenů rostlin) můžeme klasifikovat podobně jako nepůvodní rostliny – na archeomycety (druhy zavlečené nejčastěji s kulturními plodinami a plevely před r. 1492 ze Starého světa) a neomycety – druhy zavlékané v historické době. Mykologie a zejména pak výzkum zabývající se poznáním mikroskopických hub, které vyžadovaly speciální techniky jsou vědy mladé, a proto i první detekce nepůvodních hub často spadají do období výrazně pozdějšího, obvykle dlouho po jejich zavlečení a nezřídka v období, kdy byly pro vědu teprve objeveny. Proto první výskyty nepůvodních patogenů rostlin na území Evropy i ČR byly dokladovány až od počátku 19. století. V ČR prozatím první známý doložený údaj o výskytu nepůvodní patogenní houby tak pochází z roku 1813, kdy byl u nás doložen výskyt patogenu rzi vejmutovkové – Cronartium pini (Willd.) Jørst.
Problematika nepůvodních druhů hub a oomycet je celosvětově stále málo prozkoumanou vědeckou oblastí a většina dostupných údajů se vztahuje k původcům chorob rostlin. Nepůvodní druhy hub (a houbových patogenů rostlin) můžeme klasifikovat podobně jako nepůvodní rostliny – na archeomycety (druhy zavlečené nejčastěji s kulturními plodinami a plevely před r. 1492 ze Starého světa) a neomycety – druhy zavlékané v historické době. Mykologie a zejména pak výzkum zabývající se poznáním mikroskopických hub, které vyžadovaly speciální techniky jsou vědy mladé, a proto i první detekce nepůvodních hub často spadají do období výrazně pozdějšího, obvykle dlouho po jejich zavlečení a nezřídka v období, kdy byly pro vědu teprve objeveny. Proto první výskyty nepůvodních patogenů rostlin na území Evropy i ČR byly dokladovány až od počátku 19. století. V ČR prozatím první známý doložený údaj o výskytu nepůvodní patogenní houby tak pochází z roku 1813, kdy byl u nás doložen výskyt patogenu rzi vejmutovkové – Cronartium pini (Willd.) Jørst.
Obr. 1. Četnost prvních nálezů nepůvodních hub a oomycetů na území ČR za období let 1813–2023 dle příslušných dekád. Proloženo spojnicí třicetiletého klouzavého průměru
Od té doby byl na území ČR zjištěn výskyt dalších 327 nepůvodních patogenů rostlin (celkový počet nepůvodních hub a oomycetů činí 354 druhů), z nichž u většiny disponujeme i údajem o prvním záchytu. Vývoj počtu prvních záchytů zavlečených druhů je na obr. 1; trend této křivky se shoduje s teorií dvou vln invazí navazující na dvě hlavní vlny globalizace. První vlna souvisí s rozvojem světového obchodu ke konci tzv. „dlouhého století“ (v nárůstu počtu záchytů se v 70. letech 19. století projevil i významný pokrok v rozvoji vědeckých metod využitých v mykologii). Tato vlna byla vystřídána poklesem počtu nově zavlečených druhů v důsledku dvou světových válek a meziválečné hospodářské krize. Poté došlo celosvětově k opětovnému nárůstu počtu zaznamenaných nových introdukcí v nastávající éře globalizace. Některé oblasti světa však byly v tomto ohledu výjimkou a počet nových introdukcí tam zůstával setrvale nízký nebo se zvyšoval pouze lineárně. Byl to i případ tehdejší ČSSR, kdy v důsledku izolace za železnou oponou dlouhodobě zůstávala stranou světového obchodu, několik těchto patogenů se k nám však dostalo i v rámci „bratrské hospodářské pomoci“. Po pádu režimu a otevření ekonomiky se počet zjištěných invazí mnohonásobně zvýšil a jeho vývoj získal dnešní exponenciální ráz, který bude velmi pravděpodobně ještě přetrvávat. Na recentním nárůstu počtu nově zachycených druhů má pravděpodobně svůj podíl další pokrok v metodologii vědy, tentokrát spočívající zejména v rozvoji a využití molekulárních diagnostických technik. Posledním známým zavlečeným nepůvodním patogenem je tak pravděpodobně oomycet Phytophthora multibullata Q.N. Dang and T. I. Burgess – do ČR (a pravděpodobně celé EU) je zavlékán spolu s okrasným rostlinným materiálem, jeho pravděpodobnou domovinou je východní Asie.
Mezi zavlečenými houbami a houbovými organismy najdeme zástupce nejrůznějších taxonomických skupin, nejpočetnějšími jsou však rzi (Urediniomycetes), padlí (Erysiphales, Leotiomycetes), a zástupci Dothideomycetes a oomycety (Oomycetes; obr. 2). Pro některé taxonomické (a ekologické) skupiny jsou charakteristické určité časové periody, kdy byly zachycovány častěji než zástupci skupin jiných. Například největší část zavlečených druhů rzí nebo aerofytických druhů oomycetů byla zaznamenána v druhé polovině 19. a na přelomu 19. a 20. století. Naopak největší podíl druhů zavlékaných v posledních dvaceti letech tvoří polyfágní půdní oomycety, což pravděpodobně souvisí s rostoucím obchodem s okrasnými rostlinami a dřevinami – významnými hostiteli těchto patogenů. Bohužel právě půdní oomycety představují dnes asi největší riziko pro lesní hospodářství a přírodní prostředí.
Další informace k tématu lze nalézt v publikaci Haňáčková & al. (2023).
Od té doby byl na území ČR zjištěn výskyt dalších 327 nepůvodních patogenů rostlin (celkový počet nepůvodních hub a oomycetů činí 354 druhů), z nichž u většiny disponujeme i údajem o prvním záchytu. Vývoj počtu prvních záchytů zavlečených druhů je na obr. 1; trend této křivky se shoduje s teorií dvou vln invazí navazující na dvě hlavní vlny globalizace. První vlna souvisí s rozvojem světového obchodu ke konci tzv. „dlouhého století“ (v nárůstu počtu záchytů se v 70. letech 19. století projevil i významný pokrok v rozvoji vědeckých metod využitých v mykologii). Tato vlna byla vystřídána poklesem počtu nově zavlečených druhů v důsledku dvou světových válek a meziválečné hospodářské krize. Poté došlo celosvětově k opětovnému nárůstu počtu zaznamenaných nových introdukcí v nastávající éře globalizace. Některé oblasti světa však byly v tomto ohledu výjimkou a počet nových introdukcí tam zůstával setrvale nízký nebo se zvyšoval pouze lineárně. Byl to i případ tehdejší ČSSR, kdy v důsledku izolace za železnou oponou dlouhodobě zůstávala stranou světového obchodu, několik těchto patogenů se k nám však dostalo i v rámci „bratrské hospodářské pomoci“. Po pádu režimu a otevření ekonomiky se počet zjištěných invazí mnohonásobně zvýšil a jeho vývoj získal dnešní exponenciální ráz, který bude velmi pravděpodobně ještě přetrvávat. Na recentním nárůstu počtu nově zachycených druhů má pravděpodobně svůj podíl další pokrok v metodologii vědy, tentokrát spočívající zejména v rozvoji a využití molekulárních diagnostických technik. Posledním známým zavlečeným nepůvodním patogenem je tak pravděpodobně oomycet Phytophthora multibullata Q.N. Dang and T. I. Burgess – do ČR (a pravděpodobně celé EU) je zavlékán spolu s okrasným rostlinným materiálem, jeho pravděpodobnou domovinou je východní Asie.
Mezi zavlečenými houbami a houbovými organismy najdeme zástupce nejrůznějších taxonomických skupin, nejpočetnějšími jsou však rzi (Urediniomycetes), padlí (Erysiphales, Leotiomycetes), a zástupci Dothideomycetes a oomycety (Oomycetes; obr. 2). Pro některé taxonomické (a ekologické) skupiny jsou charakteristické určité časové periody, kdy byly zachycovány častěji než zástupci skupin jiných. Například největší část zavlečených druhů rzí nebo aerofytických druhů oomycetů byla zaznamenána v druhé polovině 19. a na přelomu 19. a 20. století. Naopak největší podíl druhů zavlékaných v posledních dvaceti letech tvoří polyfágní půdní oomycety, což pravděpodobně souvisí s rostoucím obchodem s okrasnými rostlinami a dřevinami – významnými hostiteli těchto patogenů. Bohužel právě půdní oomycety představují dnes asi největší riziko pro lesní hospodářství a přírodní prostředí.
Další informace k tématu lze nalézt v publikaci Haňáčková & al. (2023).
Obr. 2. Přehled zastoupení hlavních taxonomických skupin nepůvodních hub a oomycetů na území ČR
Zdroje
Bonnamour A. & al. (2021): Insect and plant invasions follow two waves of globalisation. Ecol. Lett. 2418–2426.
Černý K. & al. (2020): Šíření nových houbových patogenů rostlin a jejich rizika I. Patogeny dřevin a okrasných rostlin. Msc. Studie pro VVFaŽP. 52 s.
Černý K. & al. (2021): Šíření nových houbových patogenů rostlin a jejich rizika II. Patogeny zemědělských plodin. Msc. Studie pro VVFaŽP. 28 s.
Desprez-Loustau M.L. (2009): Alien fungi of Europe. In: Handbook of alien species in Europe. Springer, Dordrecht, 15–28.
Haňáčková Z. & al. (2023): Seznam nepůvodních hub a houbových organismů ČR. VÚKOZ, Průhonice.
Zdroje
Bonnamour A. & al. (2021): Insect and plant invasions follow two waves of globalisation. Ecol. Lett. 2418–2426.
Černý K. & al. (2020): Šíření nových houbových patogenů rostlin a jejich rizika I. Patogeny dřevin a okrasných rostlin. Msc. Studie pro VVFaŽP. 52 s.
Černý K. & al. (2021): Šíření nových houbových patogenů rostlin a jejich rizika II. Patogeny zemědělských plodin. Msc. Studie pro VVFaŽP. 28 s.
Desprez-Loustau M.L. (2009): Alien fungi of Europe. In: Handbook of alien species in Europe. Springer, Dordrecht, 15–28.
Haňáčková Z. & al. (2023): Seznam nepůvodních hub a houbových organismů ČR. VÚKOZ, Průhonice.
