Slovníček
Acervulus – zpravidla tlustostěnná drobná plodnice nepohlavního stádia některých askomycetů. Obvykle se zakládá pod pokožkou hostitele, po dozrání spor ji protrhne a spory se uvolní do prostředí.
Aloploid (alopolyploid) – jedinec, kmen, či druh jehož genetická informace je složená ze dvou (či více) chromozomálních sad různých rodičovských druhů.
Apresorium – specializovaná buňka některých patogenů vytvářející se na jejich hyfách v kontaktu s živými buňkami hostitele. Pórem v apresoriu pak do buňky hostitele proniká penetrační hyfa.
Askospora – pohlavní spora askomycetů (vřeckatých hub).
Biotrof – patogen uplatňující biotrofní strategii a čerpá živiny z buněk a pletiv hostitele, které ponechává delší dobu naživu. Napadení většinou ústí ve významnější ztráty asimilátů, k odumření hostitele dochází spíše zřídka. Typickými zástupci jsou např. rzi a padlí. Biotrofie je nahlížena jako evolučně pokročilý typ parazitismu. Biotrofní patogeny obvykle vytvářejí rozmnožovací struktury na živých pletivech hostitele.
Dioecie (heteroecie) – dvoubytnost. Rzi s komplikovanějším vývojovým cyklem prodělávají životní cyklus na dvou různých hostitelích často ze zcela odlišných taxonomických skupin. U M. hiratsukanum je jarní stádium vázáno na modřín (mezihostitel), ostatní stádia pak na olši (hlavní hostitel).
Hemibiotrof – patogen kombinující biotrofní (v první fázi napadení) a posléze nekrotrofní strategii parazitace.
Heterozygosita – nukleotidová diverzita.
Homothalismus – u homothalických druhů oomycetů může docházet k pohlavnímu procesu v rámci jednoho mycelia (jedince). U druhů heterothalických je pro tvorbu pohlavních orgánů nutná přítomnost dvou individuí odlišných párovacích typů (označovaných jako A1 a A2), produkujících odlišné párovací hormony (na bázi diterpenů); hormony jsou po uvolnění do prostředí odpovědné za indukci tvorby pohlavních orgánů. Situace je v reálu složitější, mj. zde existuje významná mezidruhová univerzalita v párovacích hormonech, což je patrně jednou z příčin snadné mezidruhové hybridizace v rámci rodu. Párování u hub je založeno na jiné bázi.
Chlamydospora – nepohlavní tlustostěnná odpočívající spora sloužící k přežívání nepříznivých období (zima, období sucha, nepřítomnost hostitele), u některých druhů může přežívat i řadu let.
Konidie – nepohlavní spora askomycetů (vytvořená zpravidla na specializované vláknité struktuře – konidioforu). Fialida – lahvicovitý typ konidiogenní buňky.
Kryptogenní – nejasného původu. Vzhledem k objektivním příčinám (obtížnost studia, finanční náročnost atp.) jsou bohužel dosud u velkého množství nově se objevivších druhů jejich původní areály neznámy.
Nekrotrof – patogen uplatňující destruktivní strategii, při které dochází k odumírání buněk a pletiv hostitele často značného rozsahu. Tyto druhy patogenů často vylučují celulolytické enzymy, fytotoxiny a další extracelulární látky do hostitelských pletiv před i během jejich kolonizace. Infekce nekrotrofů má několik typických stádií – přisednutí spory, klíčení, penetraci hostitele, tvorbu primární léze, expanzi, a nakonec rozklad pletiv hostitele. V průběhu poslední fáze jsou obvykle získány živiny k tvorbě rozmnožovacích struktur patogenu, ty jsou vytvářeny již na odumřelých pletivech hostitele.
Oligofág – patogen schopný parazitovat jen na několika obvykle příbuzných (např. v rámci rodu, čeledi) hostitelských druzích. Typickým oligofágem je např. voskovička jasanová nebo ofiostoma jilmová. Opakem je polyfág, jehož hostitelské spektrum je více či méně široké a může zahrnovat hostitele ze zcela odlišných taxonomických skupin. Nejznámějším polyfágem je plíseň skořicovníková s více než 5000 doloženými hostiteli. Nebezpeční polyfágové mohou představovat vážné riziko i pro poměrně složité systémy a pestré biotopy.
Oogonium – samičí gametangium oomycetů; anteridium je samčí pohlavní orgán, který může obalovat stopku oogonia (pak se nazývá amfigynní) nebo je k ní volně přiložen (paragynní). Zygota se nazývá oospora, obvykle je tlustostěnná a je schopna dlouhou dobu (roky) přežívat nepříznivé podmínky.
Pseudosklerocium – makroskopický pevný útvar tvořený hyfami houby připomínající sklerocium a na rozdíl od něj obsahující např. mumifikované zbytky substrátu (těla rostliny), obvykle slouží k přežívání nepříznivých období, mohou se na něm vytvářet nepohlavní spory atp.
Polycyklická choroba – choroba způsobená patogenem, který je schopen uskutečnit více infekčních cyklů během jedné vegetační sezóny. Cyklus některých patogenů může být uzavřen během několika dnů – např. u některých rzí (letní stádium) a padlí nebo oomycetů; celkem za příznivých podmínek může být během vegetace uskutečněno i několik desítek cyklů. Pro tyto patogeny jsou typické rychlé nárůsty populační hustoty, což v případě nebezpečných patogenů může představovat velké riziko pro populaci hostitele. Jiné druhy (často nekrotrofové) způsobují unicyklické choroby (typicky např. voskovička jasanová, červená sypavka borovice) nebo jsou schopny uskutečnit jen několik málo cyklů.
Stroma – makroskopický kompaktní útvar tvořený hyfami houby, zpravidla obsahuje rozmnožovací struktury houby.
Systemické přípravky (fungicidy) – pronikají do těla rostlin a jsou rozváděny do celých orgánů či celých těl rostlin. Vhodné k použití tam, kde je obtížné přípravky dopravit přímou aplikací na místa účinku (k místům s přítomností patogenu). Obvykle jsou díky této vlastnosti velmi efektivní a spolu s vhodnou aplikační metodou (injektáž) i zásadně šetrnější k životnímu prostředí. V ČR je použití těchto metod zatím v plenkách.
Synnema – vzpřímená myceliální struktura, vynášející do výše konidiofory (viz výše), obvykle napomáhá efektivnímu šíření spor patogenu. Struktury tohoto typu vytváří např. ofiostoma jilmová v chodbičkách podkorního hmyzu, který pak spory přenáší na další hostitele.
Thyl – výběžek vytvořený vychlípením buňky parenchymu skrze tečku do lumenu cévy. Pomocí thylů rostlina může uzavřít lumen cévy a zabránit tak např. prorůstání patogenů; thyly jsou rovněž indukovány v případě poranění.
Zoospora – nepohlavní pohyblivá bičíkatá spora oomycetů (vznikající v zoosporangiu). Zoospory jsou schopny vyhledávat aktivně pletiva svého hostitele na základě chemoatrakce.
Acervulus – zpravidla tlustostěnná drobná plodnice nepohlavního stádia některých askomycetů. Obvykle se zakládá pod pokožkou hostitele, po dozrání spor ji protrhne a spory se uvolní do prostředí.
Aloploid (alopolyploid) – jedinec, kmen, či druh jehož genetická informace je složená ze dvou (či více) chromozomálních sad různých rodičovských druhů.
Apresorium – specializovaná buňka některých patogenů vytvářející se na jejich hyfách v kontaktu s živými buňkami hostitele. Pórem v apresoriu pak do buňky hostitele proniká penetrační hyfa.
Askospora – pohlavní spora askomycetů (vřeckatých hub).
Biotrof – patogen uplatňující biotrofní strategii a čerpá živiny z buněk a pletiv hostitele, které ponechává delší dobu naživu. Napadení většinou ústí ve významnější ztráty asimilátů, k odumření hostitele dochází spíše zřídka. Typickými zástupci jsou např. rzi a padlí. Biotrofie je nahlížena jako evolučně pokročilý typ parazitismu. Biotrofní patogeny obvykle vytvářejí rozmnožovací struktury na živých pletivech hostitele.
Dioecie (heteroecie) – dvoubytnost. Rzi s komplikovanějším vývojovým cyklem prodělávají životní cyklus na dvou různých hostitelích často ze zcela odlišných taxonomických skupin. U M. hiratsukanum je jarní stádium vázáno na modřín (mezihostitel), ostatní stádia pak na olši (hlavní hostitel).
Hemibiotrof – patogen kombinující biotrofní (v první fázi napadení) a posléze nekrotrofní strategii parazitace.
Heterozygosita – nukleotidová diverzita.
Homothalismus – u homothalických druhů oomycetů může docházet k pohlavnímu procesu v rámci jednoho mycelia (jedince). U druhů heterothalických je pro tvorbu pohlavních orgánů nutná přítomnost dvou individuí odlišných párovacích typů (označovaných jako A1 a A2), produkujících odlišné párovací hormony (na bázi diterpenů); hormony jsou po uvolnění do prostředí odpovědné za indukci tvorby pohlavních orgánů. Situace je v reálu složitější, mj. zde existuje významná mezidruhová univerzalita v párovacích hormonech, což je patrně jednou z příčin snadné mezidruhové hybridizace v rámci rodu. Párování u hub je založeno na jiné bázi.
Chlamydospora – nepohlavní tlustostěnná odpočívající spora sloužící k přežívání nepříznivých období (zima, období sucha, nepřítomnost hostitele), u některých druhů může přežívat i řadu let.
Konidie – nepohlavní spora askomycetů (vytvořená zpravidla na specializované vláknité struktuře – konidioforu). Fialida – lahvicovitý typ konidiogenní buňky.
Kryptogenní – nejasného původu. Vzhledem k objektivním příčinám (obtížnost studia, finanční náročnost atp.) jsou bohužel dosud u velkého množství nově se objevivších druhů jejich původní areály neznámy.
Nekrotrof – patogen uplatňující destruktivní strategii, při které dochází k odumírání buněk a pletiv hostitele často značného rozsahu. Tyto druhy patogenů často vylučují celulolytické enzymy, fytotoxiny a další extracelulární látky do hostitelských pletiv před i během jejich kolonizace. Infekce nekrotrofů má několik typických stádií – přisednutí spory, klíčení, penetraci hostitele, tvorbu primární léze, expanzi, a nakonec rozklad pletiv hostitele. V průběhu poslední fáze jsou obvykle získány živiny k tvorbě rozmnožovacích struktur patogenu, ty jsou vytvářeny již na odumřelých pletivech hostitele.
Oligofág – patogen schopný parazitovat jen na několika obvykle příbuzných (např. v rámci rodu, čeledi) hostitelských druzích. Typickým oligofágem je např. voskovička jasanová nebo ofiostoma jilmová. Opakem je polyfág, jehož hostitelské spektrum je více či méně široké a může zahrnovat hostitele ze zcela odlišných taxonomických skupin. Nejznámějším polyfágem je plíseň skořicovníková s více než 5000 doloženými hostiteli. Nebezpeční polyfágové mohou představovat vážné riziko i pro poměrně složité systémy a pestré biotopy.
Oogonium – samičí gametangium oomycetů; anteridium je samčí pohlavní orgán, který může obalovat stopku oogonia (pak se nazývá amfigynní) nebo je k ní volně přiložen (paragynní). Zygota se nazývá oospora, obvykle je tlustostěnná a je schopna dlouhou dobu (roky) přežívat nepříznivé podmínky.
Pseudosklerocium – makroskopický pevný útvar tvořený hyfami houby připomínající sklerocium a na rozdíl od něj obsahující např. mumifikované zbytky substrátu (těla rostliny), obvykle slouží k přežívání nepříznivých období, mohou se na něm vytvářet nepohlavní spory atp.
Polycyklická choroba – choroba způsobená patogenem, který je schopen uskutečnit více infekčních cyklů během jedné vegetační sezóny. Cyklus některých patogenů může být uzavřen během několika dnů – např. u některých rzí (letní stádium) a padlí nebo oomycetů; celkem za příznivých podmínek může být během vegetace uskutečněno i několik desítek cyklů. Pro tyto patogeny jsou typické rychlé nárůsty populační hustoty, což v případě nebezpečných patogenů může představovat velké riziko pro populaci hostitele. Jiné druhy (často nekrotrofové) způsobují unicyklické choroby (typicky např. voskovička jasanová, červená sypavka borovice) nebo jsou schopny uskutečnit jen několik málo cyklů.
Stroma – makroskopický kompaktní útvar tvořený hyfami houby, zpravidla obsahuje rozmnožovací struktury houby.
Systemické přípravky (fungicidy) – pronikají do těla rostlin a jsou rozváděny do celých orgánů či celých těl rostlin. Vhodné k použití tam, kde je obtížné přípravky dopravit přímou aplikací na místa účinku (k místům s přítomností patogenu). Obvykle jsou díky této vlastnosti velmi efektivní a spolu s vhodnou aplikační metodou (injektáž) i zásadně šetrnější k životnímu prostředí. V ČR je použití těchto metod zatím v plenkách.
Synnema – vzpřímená myceliální struktura, vynášející do výše konidiofory (viz výše), obvykle napomáhá efektivnímu šíření spor patogenu. Struktury tohoto typu vytváří např. ofiostoma jilmová v chodbičkách podkorního hmyzu, který pak spory přenáší na další hostitele.
Thyl – výběžek vytvořený vychlípením buňky parenchymu skrze tečku do lumenu cévy. Pomocí thylů rostlina může uzavřít lumen cévy a zabránit tak např. prorůstání patogenů; thyly jsou rovněž indukovány v případě poranění.
Zoospora – nepohlavní pohyblivá bičíkatá spora oomycetů (vznikající v zoosporangiu). Zoospory jsou schopny vyhledávat aktivně pletiva svého hostitele na základě chemoatrakce.
